Poslední dobou kolem sebe slyším jenom co koho pohoršuje, nebo naopak se lidé strachují, aby náhodou nepohoršili oni někoho dalšího. Všichni jsou zkrátka pohoršeni, a nebo naopak pohoršují někoho dalšího. Ale co dělá všechny ty věci pohoršující? 

Když jsme byli s rodinou na dovolené v Lužických horách, byli jsme i na otočku v Novém Boru. Procházely jsme se s mamkou po náměstí a kolem prošel pár dvou mladých mužů držících se za ruce. Za náma šel heterosexuální pár, který z toho byl značně pohoršen. Neobešlo se to bez poznámek typu: "No jo, láska asi kvete opravdu v každém věku i pohlaví!" nebo "Že se nestydí, takhle na veřejnosti" a samozřejmě nechybělo ani to kýžené slovo pohoršení. A já si jenom říkala: PROČ?! Tohle mě prostě donutilo se zastavit a zamyslet. Proč tohle sakra někoho pohoršuje? A proč by to mělo vůbec někoho pohoršovat? Dva hezcí upravení kluci, co se jen drželi za ruce! Přece na tom náměstí nesouložili. Když už, tak mě mnohem víc teda pohoršovali ti dva. Ona umaštěné vlasy, špinavé tričko, cigareta v puse. On vytahané triko a chybějicí zuby. Proč by mě měli pohoršovat dva upravení gayové namísto těch šmudlů? A jenom proto, že naše společnost je tak zabedněná a neschopná přijmout změnu. Proč nám dělá takový problém akceptovat jiný názor nebo vyjádření? Kde se v nás bere to sebevědomí lidi hned soudit nebo určovat co je zrovna podle nás "normální". Fakt nevím.

Pohoršuje nás kojící maminka v kavárně, přitom je to to nejpřirozenější a nejnormálnější co může být. Matka krmí své dítě. Tohle jsme přece zažili všichni. Proč by měla maminka někam odcházet a schovávat se? Jako by na nás ženská prsa nevykukovala z internetu nebo z televize. Já to jednoduše nechápu. Že na nás vykukuje ženská s roztaženýma nohama na každém billboardu s reklamou na autoservis nebo půjčku, je pro nás úplně normální a bežná věc, která nás nechavá chladné, a ani se nad tím nepozastavíme, ale když vidíme kojící matku, nehradši bychom ji postavili k pranýři. 

Pohoršuje nás chování bohatých lidí, že si ničeho neváží, odsuzujeme je. A proč taky ne? Vždyť mají peníze, moc a jenom se nad námi povyšují? Ale co takhle ocenit to, že si uměli ty peníze nějakým způsobem vydělat. Teď prosím vás nemluvím o lidech, kteří obírají o peníze stát, nebo tunelují banky. Ale lidi, kteří prostě měli nápad, ten se ujal a tak vydělávají. Co takhle přestat nadávat, závidět a místo toho sebrat odvahu, zariskovat a možná z nás budou taky boháči. Mám pocit, jakoby lidi byli všichni jen zalezlí do svých ulit a jen škvírou pozorovali to všechno, co nemají a co si nemůžou dovolit, třeba exotickou destinaci, nebo nejnovější BMW. Ale co takhle z tý ulity vylézt a snažit se něco pro to udělat?

Nevím jak je to jinde, ale tady v Česku jako by bylo tradicí jen nadávat, pomlouvat a hlavně se furt pohoršovat. Jsme tak posraní odejít z práce, která nás nebaví, ze vztahu, který nefunguje nebo se nejdřív zamyslet nad sebou a pak až soudit a pohoršovat se.

Ne, že by tenhle článek byl něco světoborného a rozhodně vám nechci promlouvat do duše. Jen na to chci poukázat, jak to tady u nás mezi lidma chodí a třeba se nad tím sami zamyslíte. Chci, aby si lidi nejdříve zametli před svým vlastním prahem a až potom se starali o druhý. Tak se pořád nad něčím nepohoršujte a žijte blaze!

photo via weheartit.com