Včera jsem jela po dlooouhé době zase městským autobusem. A vrátily se mi všechny ty vzpomínky, které jsem si za těch osm let pravidelného ježdění do školy stačila vytvořit a něco mě napadlo. Znáte všichni tu reality show, v Česku známou jako Kdo přežije? K tomu bych přirovnala ježdění autobusem na osm do školy tou linkou, kterou jsem jezdila já. A to hned z několika důvodů. Za prvé: jezdili semnou převážně starší lidé a za druhé: ta linka vede kolem nemocnice. A napadlo mě, že pomalu každá blogerka vytvořila nějaký guide po různých místech: Londýn, Paříž, Barcelona... ale já přicházím s revoluční novinkou: BUS 403, 409 & 412 GUIDE, Havířov. Ale podle mě se to chytne na více linkách ve více městech a obcích.

Můj gajd se skládá ze tří částí. Tří základních, doteď nepsaných, pravidel, která musíte bezpodmínečně splnit, jestli teda chcete dojet z místa A do místa B a vystoupit celí a ve zdraví.

1) Splynutí s okolím jako chameleon

Jak už jsem zmiňovala, touto obávanou linkou jezdí zejména ti starší, nebo ne, řeknu to na rovinu, důchodci. Hlavně ti nevrlí, semletí životem, ti co hodně pamatují, co hlavně rádi poučují, kritizují, nadávají, občas jen brblají nebo mají plno poznámek a připomínek. Jestli chcete zažít klidnou a ničím nerušenou jízdu, doporučuji neutrální barvy a tvary. Tím myslím vaše oblečení. Že nechápete proč byste se měli oblékat nějak jinak, než vám je blízké? Chyba lávky! Jde vidět, že potřebujete mou odbornou pomoc. Tak teda, jednoznačně nejlépe uspěl následující autfit: černé skinny džíny (bez děr, jinak riskujete hodinovou debatu ohledně vašeho duševního i fyzického zdraví a následného dopadu těch děr na vaše zdraví, nebo ohrané vtípky s medvědy, či psi!), boty známé jako pérka nebo též chelsea boots, tady spíš platí pravidlo: hlavně, ne holý kotník (než nastoupíte do autobusu, ujistěte se, že vypadají jakžtakž čistě, už jsem v jednom deštivém dni měla tu čest a zcela zdarma jsem měla přednášku na téma čistění a péče o obuv!), co se týká vršku, tam je to asi v pohodě, tam je to teoreticky na vás. 

Jestli myslíte, že tady toto první pravdilo končí, jste na omylu, tady to teprve začíná. když už máte tedy neutrální uniformu, můžete směle nastoupit. Tady platí, stejně jako u oblečení, chameleoní pravidlo, tentokrát v pozměněné podobě, která zní: co nejvíce dozadu, ale hlavně nesedat! Když si totiž sednete na jakékoli vámi vybrané místo, vystavujete se riziku (i při poloprázdném autobusu, nenechte se zmást!). Nejen, že vás může někdo nařknout, že jste ho podsedli, ale můžete si i naběhnout a to tak, že pokud už sedíte a chcete uvolnit místo nějaké sympaticky vyhlížející babičce, může vás taky zmlátit holí za to, že jí vůbec to místo uvolňujete, vypadá snad tak staře?!

2) Záchytný bod

Tohle pravidlo platí zejména pro onen kritický bod, kterým je například havířovská zastávka: Město, nemocnice. V tomto případě se člověk musí obrnit nejen dávkou trpělivosti, pochopení a sebekázně, ale především musí mít sílu jako bejk. Abyste mi dobře rozuměli, jde o to, že v tomto epicentru dochází k tomu, že vlna lidí z autobusu vystupuje a zároveň druhá vlna nastupuje. To může mít pro slabší jedince jednak za následek, že jsou buď vytlačeni z autobusu ven, a jsou tak nuceni čekat na další spoj, což třeba při jízdě do školy není úplně oukej, nebo v opačném případě je člověk zahnán do kouta, doslova. A tak nemá šanci pak vystoupit včas a je nucen vystoupit o několik zastávek dál, protože se zkrátka nedostane ke dveřím. Takže co s tím? Vašim úkolem je najít si volnou tyčku u dveří, té se chytit a nepustit. Jako pes. Prostě musíte číhat, pak se rozběhnout, chytit a nepustit. 

3) Ticho léčí

Z tohohle pravidla, mám pocit, už několik měst dokonce udělalo vyhlášku. Na jednu stranu, ano, chápu, že to někdy může být nepříjemné, když přes celý autobus zní žánr hudby, který vy nemáte úplně v lásce. Představila jsem si hned, fakt nevím proč, jak se autobusem rozezní Šlágr... no, to jsme odbočili, abych se vrátila k jádru pudla. Mám na mysli poslouchání hudby. Známe to, já si už asi ani nedovedu představit, že když někam jdu, že nemám v uších sluchátka. Ale v autobusu, bych si to dvakrát rozmyslela. Teda, pokud budu zase sedět vedle nějaké takové paní, sympatické, jako minule. Kdy jsem poslouchala srdceryvný song a najednou mi někdo rve sluchátko z ucha. Prosím vás, já tu hudbu v těch sluchátkách sotva slyšela, abych tu paní nějak neobtěžovala, jenže ji obtěžování mě evidentně problém nedělalo. Normálně mi to sluchátko z ucha vyndala a ještě mě napomenula, že tohle se přece v autobuse nesmí. Tak jen abyste věděli.

Dejte mi vědět, jestli znáte nějaká další pravidla, třeba ve vašem městě, nebo na vaší lince, sepíšem to a vydáme a trhnem na tom majlant.