Nejdřív máte čas skoro čtvrt roku, pak si říkáte, že se to sice blíží, ale jedete přece "až" po prázdninách. Když už vám ale zbývá jenom měsíc, tak vám to už malinko začne docházet. Úplně vám to dojde, ale až ve chvíli, kdy sedíte v letadle a to se začíná odlepovat od země.

Já to vážně udělala. Věc, kterou jsem si do té doby neuměla představit a jenom jsem o ní mluvila. Nikdy by mě nenapadlo, že to udělám. Že tu přihlášku vyplním, odešlu a pojedu na Erasmus. Do Finska.

Je vtipný jaký kousek od sebe je na mapě Oulu, hlavní město severní Skandinávie, od města, kde jsem strávila posledních 14 let. Ve skutečnosti to ale znamenalo být na cestě skoro 24hodin. Čtyři hodiny vlakem do Prahy, čekání na check-in, kontroly, problémy s gatem, v letadle jsme se nakonec ocitli až někdy okolo čtvrt na deset večer. Sedm hodin čekání na navazující letadlo v Helsinkách znamenalo strávit noc na letišti. Zajímavý zážitek. Zažili jste snad někdy východ Slunce s výhledem na runway? 

Jedeme autobusem ke kolejím, míjím domy, stromy, lidi a všechno, co tak obvykle ve městech bývá. Všechno je ale najednou hrozně cizí. Tak hrozně skvěle cizí. Nikoho ani nic tu neznám. Je to pro mě hrozně uvolňujicí pocit, takový nový finský začátek. Moje nové finské já. 

A tohle je můj nový finský a zároveň první dospělácký domov. Poprvé bydlím sama a to v cizí zemi. A víte co? Je to naproto legen - počkejte si - dární! Legendární! Doma bydlím, ano i ve svých dvaceti, u rodičů. Ne snad proto, že bych se toho mamahotelu neuměla vzdát, nebo že bych snad sama bydlet nechtěla. Je to čistě z praktických a peněžních důvodů. Ale tady se mi potvrdilo, že se už nemůžu dočkat toho, až to bude možné a já si budu moct žít sama a hlavně, podle svého.  

Všechno je tady tak krásně nové. Nová spolubydlící, nové město, nový jazyk, ... Miluju to. Hlavně Oulu jako takové. To město mě tak moc mile překvapilo. Protože upřímně, když jsem si googlila, jak to tady vypadá, přemýšlela jsem, proč se z díry, ve které žiju, stěhuju do díry vzdálené přes 2000km. Ale ne, v díře žiju jenom v ČR. Oulu je krásné město, jsou tu pláže, milion kaváren, socha tlustého mužíka, muzea, divadla, kina, nákupní centrum, milion second-handů, přístavy a speciální alkoshopy, kde za alkohol utratíte majlant. Zatracená prohibice.

Pro mě je nejkrásnějším a nejoblíbenějším místem neznámější pláž v Oulu a tou je Nallikari beach. A při západu Slunce je to TOPovka. Jednou jsem dostala šílený nápad, že bychom si měli jít večer zaběhat právě na Nallikari a byl to ten nejlepší nejdebilnější nápad, který jsem měla, protože ten výhled byl neskutečný! Oceán a zapadající Slunce, chápeme, ne? 

Krom toho kolik zajímavých a nových lidí potkávám ve škole, tak mě baví i poznávat místní a jeden byl opravdu speciální! Když jsme se jednou procházeli po Nallikari z druhé strany než obvykle, narazili jsme na iglú. Ne teda ze sněhu a ledu, ale na Igloo Café. Kavárnička jednoho pána, který pochází z Ruska, přestěhoval se do Finska, chtěl podnikat, našel doma termosku a nějaký pečivo a otevřel si na pláži kavárnu. Dneska mu zákazníci tvoří před stanem fronty a když zamrzne oceán, můžete si zajít na kafe doprostřed zamrzlého moře! 

Akorát začínám zjišťovat, že můj záměr si tady zlepšit angličtinu bude nakonec trochu náročenější splnit, protože s Čechy je to tady jako v Chorvatsku. Celkem je nás tady 170 zahraničních studentů. nejvíce je tady Němců, pak nás Čecho-Slováků a asijských studentů. Takže tady "ahoj" slyšíte častěji než "hi" nebo "hello".