Sebrat se, vzít si spacák, karimatku, jídlo a pití. Koupit jízdenku a vyrazit. Udělali jsme si sami, z vlastní iniciativy, dva dny offline. Tohle byl stoprocentně jeden z nejlepších nápadů, který jsme tady zatím dostali. Hodina a půl v autobuse, půlhoďka na trajektu. Takhle nějak jsme se dostali na největší ostrov Oulu: Hailuoto.

Dominik, jak jinak, byl opět zklamán, že nás nepostihla žádná přírodní katastrofa. Nebo, že se z našeho trajektu nestanl Titanic (stejně jako když čekal, že pilot našeho letadla spáchá při nejmenším kamikadze). Ale nedočkal se. Díky Bohu!

První věc, která by vás určitě (stejně jako nás) zarazila, byl fakt, že náš řidič nebyl jenom obyčejný řidič, ale pošťák a navíc i dodavatel v jednom! Na každé zastávce na ostrově vybral poštu, vyložil zboží, lidi vystoupili a nastoupili a jeli jsme dál.

Dominantou Hailuota je bezesporu maják a přístav, velmi InstaFriendly místo.  Všude ty červený domečky, vítr, vůně oceánu a příšerná zima.

Nevím kolik kilometrů jsme nachodily, určitě jsou to miliony nebo se tak moje nohy aspoň celý týden po tom cítily, ale pokud chcete přejít z jedné části ostrova na druhou, musíte přes les, kde je na zemi buď jehličí, nebo písek. Vy vždy doufáte v to jehličí. 

Spali jsme zadarmo v chatičce, ve které se spát oficiálně nesmí, takzvaně "na Čecha" hned vedle jednoho z jezer, na které jste měli výhled i z kadiboudy. Čas tam strávený, získal zcela nový rozměr.

Večer jsme si opekli párky, kecali až do rána, kluci hlídali oheň tak, že je pokaždé probudila zima a tma a na druhý den jsme se vydali zpátky do města a do pivovaru. Mě potěšilo, když jsme celí zmrzlí našli "kavárnu", kde jsme se mohli zahřát, měli tam kafe a dokonce tam dělali i burgery, které byly překvapivě dobré.

Tenhle výlet potvrzuje pravidlo, že spontánní věci a výlety jsou vždycky ty nejlepší! Finsko jsem si ještě víc zamilovala a rozhodně z něj chci vidět víc a víc! A co vy, máte teď chuť navštívit Finsko?