Ahoj všichni po strašně (už slyším svou učitelku češtiny jak mi nadává za výplňková slova tohohle typu) dlouhý době! Mohlo by se zdát, že jsme na blog zapomněly, že nás to přestalo bavit, že pořád nemáme dost inspirace, nebo že na to jednoduše kašlem. Každopádně nic z toho není pravda. Pravda je totiž taková, že se nám už nezadržitelně blíží maturita, takže se už pomalu ale jistě učíme (čili sepisujem otázky, ale stejně drtivou většinu času sedíme u seriálů a užíváme si volno) a toho času na blog je teď zatraceně málo. Ale protože jsem teď delší dobu prokrastinovala a nevěnovala se ani škole (teda, jak se to vezme, počítá se zapíjení posledního zvonění?!), ani blogu, tak jsem se rozhodla, že nejdřív sepíšu info článek tady na blog a pak se půjdu už konečně pořádně učit (držte palce, ať mi to vydrží alespoň 15minut). Takže teď to tady bude maličko váznout, ale hned jak budem mít čas, dáme o sobě vědět! Dneska jsem pro Vás sepsala takový sestřih posledních dnů, tak můžem jít na to!
Minulou (nebo už předminulou?!) sobotu jsme s holkama vyrazily na nákup do shopping parku. Ne, že by na našem společném nakupování bylo něco zajímavého nebo vyjímečného, ale tentokrát jsme jely poprvé samy autem, které jsem řídila. Nebojte, všechny jsou bez zranění!
Vpravo nahoře na fotce, kterou jsem postovala i na InstaStories mám oblečené ty nejbožejší kalhoty všech dob a za maturitku si nejspíš udělám radost (co na tom, že je to už asi stopadesátá věc v pořadí, za maturitu je to pořád málo!), btw. kalhoty jsou ze Stradivaria.
Jo a ten nejlepší čokoládový dortík s třešněma, borůvkama a mandlema maj v Tchibu a ten je naprosto do-ko-na-lý!
Od té doby, co jsem doma a "učím se na maturitu" tak s Jenny jen ležíme, chodíme ven a zase ležíme. Ten pes je prostě nejlepší na nic nedělání a lenošení. A to nán tvrdili, že s Jack Russellem budem muset pořád něco vymýšlet a dělat. To jo teda...
A jak už jsem psala, tak v pátek (21.4.) nám oficiálně naposled ve škole zazvonilo a my tak oslavili poslední zvonění! Přišlo mi to tak přirizené a komické zároveň, vážně vtipný, jak rychle osm let na gymplu uběhne!
Vzhledem k tomu, že byla zima jako prase, tak jsem si vymyslela strategický kostým Červené Karkulky, protože mám doma červený kabát i rukavice. Nati tak dopředu nemyslela, proto, chudák, mrzla v basketbalovém dresu. Odpo to ale vystřídala za námořníka v teplém kabátu!
No a vpravo nahoře už naše poslední zvonění pořádně zapíjíme! Bylo to hrozně (další výplňkové slovo, Kláro, ty z češtiny neodmaturuješ...) fajn, být takhle s (skoro) celou třídou i třídní mimo školu a bavit se, zjistila jsem, že mi ti lidi (a nejspíš fakt všichni!) budou sakra chybět!
Odkazy na češtinu byly úžasné :). Jak můžeš začít větu "takže"???? To je sebevražda :D :D Pořádně se uč na maturitu a kostým jsi měla ťip ťop
ReplyDeleteDěkuju Baruš, však ty to znáš, prostě Ape :D
DeleteA děkuju :-)
- Klára
Krásný fotečky a pejsek je moc roztomilej! :)
ReplyDeleteBLOG EVERYTHIN KATE
Děkuju moc :-)
Delete- Klára